Jdi na obsah Jdi na menu
 


Uvězněn

8. 8. 2009

Ležím tu znehybněn ve svém vězení
Pro náš život ztracen a nalezen zas
Pár obrázků, postel, ven vidět moc není
Bojím se vidět, jak pomalu běží čas

Jak dlouho budu platit své kroky bolestí
Jak dlouho budu čekat, než ucítím tě zas
Jak dlouho budou mě slepovat náplastí
Jak moc chybí ten druhý každému z nás

Nohy těžké jak padlé stromy za oběť papíru
Záda tuhá jako strom větrem ohýbáný
Postel mi je jak rakev vyrobená na míru
V hlavě mi zní jedné písně text oblíbený

Šeptám "prosím přijď a vnes trochu světla do mé cely"
Hladím místo, kde si posledně seděla
Sleduji mouchy jak proti oknu létají jako střely
Jedna hledá cestu jak by sem vletěla

Jak dlouho budu plnit pohár touhy po tobě
Jak dlouho prahnout po tvé otevřené náručí
Jak moc budeme smět ještě toužit po sobě
Vidím jeden mrak, snad ti můj vzkaz doručí

Jak dlouho budu uvězněn, než ucítím konečně svobodu
Za kolik kapek krve ještě mě odtud vlastně vysvobodí
Bude a jak dlouhá pak naše cesta nahoru
Co se stane, když Tvé touhy na můj hřebíček neuhodí?